Vyberte stránku

Já osobně jsem nikdy nebyl ranní ptáče.

Rozhodně ne.

Celý život jsem bojoval s tím vůbec se vyhrabat z postele. A fakt mi to hódně vadilo. A zkoušel jsem všechno možné (nechcete někdo budící lampu od Phillipsu za 3 500 Kč, kromě toho, že nefunguje, umí taky naladit rádio….).

Až jsem to nakonec přece jenom zlomil. A můžu vám říct jedno: Vstávat ráno o něco dřív, než musím, je možná ten úplně nejužitečnější „productivity tip“, který existuje.

Ta hodina navíc vám opravdu úplně promění charakter celého dne. Ta hodina navíc je prostě k nezaplacení. Protože to není nějaká obyčejná hodina, jakože třeba jedna z těch dvou co strávím ve vlaku na cestě do Prahy nebo polovina z toho co trvá běžný film. Tahle hodina navíc je úplně jiná liga – nikdo mě neruší, nemám kam utéct (hlavně virtuálně, protože všichni spí) a můžu tak dělat dvě zásadní věci.

  • Jednak udělat si denní plán (mám to jednoduché, den si plánuji do tří oddílů, co udělám ráno, dopoledne a odpoledne, ale o tom jindy).
  • Jednak udělat ty nejdůležitější úkoly. To je v mém případě většinou (tak z 99 procent) psaní.

Mám to tak, že když se mi podaří udělat ráno plán a zafouknout ten nejdůležitější úkol, tak už den nemůže stát úplně za houby, i když se pak začne jakkoli hroutit (jakože začne).

A co vy, jak by se vám líbilo mít každý den hodinu a půl navíc nerušeného času? Zkuste si představit jaký by to bylo. Každý den, sedm dní v týdnu. Chcete třeba napsat knížku? Já za hodinu a půl napíšu kolem 1500 slov. Běžná novelka ma 50 000 slov. Takže bys ji měl za měsíc (!) hotovou. Chceš naprogramovat aplikaci, udělat web, naučit se jógu…. Hodina a půl navíc je věrtel času, kopec času, moře času…. Ehm.

Jenže získat ji a ráno vstát každý den o hodně dřív, než fakt potřebuji nebylo.

 

Jak se naprogramovat a fakt ráno vstát

 

Znáte to, ráno vám zazvoní budík.

„A co kdybych si ještě na chvíli schrupnul? Aspoň těch pět minut. A pak ještě pět. A ještě naposled.“ Můj rekord před několika lety byl jedenáct – jedenáct zaklapnutí budíku. Hodina dobrovolného trápení jeden na jednoho – jen já a budík. Hrůza. A to je špatně, moc špatně.

Zaprvé těch pět (deset, dvacet) minut navíc nic neřeší, protože mozek už je stejně vzhůru a do jakékoli úrovně regenerujícího spánku se nemá šanci dostat.

Zadruhé, a to je důležitější, začínáte den prohrou. „Chtěl jsi vstát ráno a neumíš ani tohle? Tak to seš teda extra lůzr.“ Takhle nějak si s vámi hraje podvědomí. A to fakt není dobře.

Takže jak na to? Naprogramovat ráno vstávat se dá, jde to a není to tak složité. Já už to dávám docela dobře s minimálním odporem vstávám před šestou poslední rok.

 

Vstávání ráno je jen zvyk

 

Tady je, jak jsem to zlomil já. První a nejdůležitější je uvědomit si, že vstávání ráno je zvyk. Tak jako jste zvyklí „nějak“ (v nějakou hodinu a nějakým způsobem) si čistit zuby, tak jste nějak zvyklí vstávat.

Mně zvyky hodně zajímají.

Protože si myslím, že ovládnutí našich zvyků je nejdůležitější část našeho života (jestli chceme mít takový život jako chceme, dlužno dodat). Každý zvyk má tři části komponenty a detailně se jim určitě budeme věnovat v nějakém dalším blogu. Tady jen stručně – ty části jsou podnět, aktivita a odměna.

  • Podnět je to, co zvyk spouští. V našem případě je to snadné – zazvoní budík.
  • Aktivita je to, co děláme. Opět jasný – vstanu.
  • Odměna. Je proč bych to celé měl dělat. Když nemám odměnu, mozek si zvyk nezažije a nezautomatizuje.

Chcete vybudovat jakýkoli nový zvyk (chodit běhat, jíst zdravě)? Musíte mít tyhle tři části sladěné. A tak jsem to udělal já a „přebudoval“ se na vstávání ráno.

Hned se k tomu dostanu….

 

Jak budovat zvyk vstávání ráno

 

U vstávání ráno je to docela snadné.

Podnět si nastavíte jednoduše (budík), s aktivitou taky nic moc nevmyslíte (vstát). Takže jediné, s čím si můžete pohrát, je odměna.

Tak hlavně nějakou odměnu musíte mít. Váš mozek musí podvědomě chtít vstát, protože ho čeká něco co z „toho bude mít“. Chcete po něm aby vás jen tak zvednul z postele a vypochodoval s vašim tělem do studeného rána? Tak na to zapomeňte. Kde bylo to SNOOZE tlačítko? Oproti tomu – představte si, že vás ráno v těch šest čeká na stole v kuchyni vaše nejoblíbenější sladkost. Třeba pařížský dort. Stačí jen vstát, udělat těch pár kroků a jsi v kuchyni a dort je váš. A zítra zas, pozítří zas.

A zvyk se pomalu začíná budovat – máme podnět, aktivitu i odměnu.

 

A jak jsem to dělal já

 

Přesně takhle.

Jenom místo dortu jsem si udělal vždycky na pár dní dopředu borůvkový puding (mňam).

Samozřejmě ono zbaštit jako první věc ráno takovou sacharidovou bombu možná není úplně ideální, takže jsem po čase (cca 14 dní) přestoupil k jednomu kousku Ferrero Roche (to mám taky moc rád, kdybyste tenhle blog chtěli věcně sponzorovat, tak víte kam mířím). Na pudingu jsem byl možná čtrnáct dní, pak 14 dní jeden kousek Ferrero.

A víte, jak to mám dnes?

Sklenice vody. Zvyk jsem si tak zažil, že posledních několik měsíců vstávám bez budíku před šestou a protože mozek už jede na automatiku a dokonce za to ani nic nevyžaduje.

Takže tak. To je celá věda.

Chcete ráno vstávat dřív, než musíte? Musíte si na to „zvyknout“, tedy vybudovat zvyk. Jak na to? Budík máte (podnět). Aktivita je jasná (vstát). Zkuste se zamyslet nad odměnou! Proč byste vůbec měli vstát. Jenom proto, že chcete? Pche, s to je na rozespalý mozek slabý kalibr. Co mu za to nabídnete? Dobrou snídani? Příjemnou koupel? 20 minut oblíbeného seriálu?

Praktikujte dva týdny a doskáčete určitě tam, kam potřebujete. Jako to ranní ptáče.

Díky, že jste dočetli až sem. Jmenuji se Honza Hebnar a jako podnikatel a lektor se zabývám všemožnými tématy osobního rozvoje. Produktivita, plánování, time management…. To všechno mě hrozně baví. A o tom všem publikuju každý týden jeden (praktický) článek. Najdete jej na mém blogu hebnar.cz/blog. A jestli nechcete, aby vám tyhle praktické návody utekly, zadejte váš email do pop-up naspodu stránky a budete je mít i ve schránce. Žádný spam, slibuju!

Sdílet na: