Vyberte stránku

Když chcete něčeho dosáhnout musíte na to intenzivně myslet, že? Představit si, jaké by to bylo, kdybyste to už měli (disertační práce je napsaná, povýšení na stole, garáž uklizená na jaro…). A čím intenzivněji o tom budete „snít“, tím pravděpodobněji se vám toho v reálném životě podaří dosáhnout. Takhle to alespoň najdete v každé motivační literatuře, že?

Ne tak docela. Vlastně je to úplně naopak.

Už je to několik měsíců, co jsem dočetl fascinující knihu Gabrielly Oettinger „Rethinking Positive Thinking“. Tahle původem německá vědkyně se v celém svém výzkumu v podstatě nezabývá ničím jiným než – positivním myšlením. Tedy myšlením, které nám má přinést to, co opravdu chceme.

Ale hned v úvodních kapitolách dostanete pořádnou ránu.

Snění o dosažených cílech vám vůbec nepomáhá cíle dosáhnout. Jasně to potvrzují výsledky výzkumů. Ale aby to bylo ještě horší – je tomu dokonce naopak. Positivní vizualizace (tj. – představuji si, jak už mám těžký úkol splněn) dělá splnění takového úkolu ještě těžší.

Proč? Protože mozek špatně rozlišuje mezi stavem, který skutečně nastal a stavem, ve kterém se ocitáte v říši snění.

Představte si tule situaci. Máte kuřáka, který by si chtěl zapálit cigaretu. Změříte jeho krevní tlak, je mírně zvýšený (když něco hodně chceme, fyziologicky se to v našem těle projevuje tak, že se ním mírně zvýší krevní tlak – a to se dá měřit). Kdybyste ho nechali si cigaretu zapálit, jeho krevní tlak by poklesnul. A motivace zapálit si (další) klesla. Ale kdybyste ho „jen“ vyzvali, aby si představil, že si cigaretu zapálil, jeho krevní tlak by – a teď pozor – poklesnul také (o něco méně, než kdyby skutečně kouřil, ale dost výrazně na to, aby o tom nebylo pochyb).

Takže vaší šedé kůře je nakonec skoro jedno, jestli to, co chcete, už skutečně máte (v takovém případě logicky přestáváte být motivovaní, protože máte splněno), nebo jestli jste si jen „představili“, že máte splněno a i v tomto případě (!!!) přestáváte být motivovaní.

Představujete si, jak jste na základě té nové diety, co držíte už od úterka shodili dvacet kilo? Bude pro vás těžší opravdu zhubnout. Představujete si, jak skvěle půjde rozhovor s vašim šéfem ohledně zvýšení vašeho platu (do čehož se vám už měsíce „nechce“)? Budete daleko méně motivovaní se ve vhodnou chvíli skutečně zeptat. Představujete sim, jaké by to bylo postavit na zahradě tu pergolu co vám leží rozmontovaná v garáži? Budete při grilování pořád moknout.

Tohle všechno pro nás objevila na do desítkách výzkumů zdokumentovala Gabriela Oettingger.

 

Jak na motivaci (a jak správně snít)

 

OK, takže když chcete dosáhnout toho, co opravdu chcete, nemůžete nechat mozek řádit jen ve fázi „splněného přání“.  To, co musíte udělat, je představit si také, jaké objektivní překážky vám budou bránit k dosažení takového cíle a jak je hodláte překonat.

Prostě si přestavíte realitu bez růžových brýlí, tedy realitu včetně všech překážek, které budete muset překonat, abyste to, co chcete, opravdu dostali.

A jestli to co chcete není úplný banalita, tak určitě nějaké překážky na téhle cestě budou.

Tohle mentální cvičení nazývá Gabreilla „mentální kontrastování“. Vezmete ideální cíl a představíte si, jaké překážky budete k jeho dosažení muset překonat (na překonání překážek má Gabriela další termín „implementační záměry“, ale to není tak důležité).

A pak se stane důležitá věc – buď vaše motivace vzroste.

A nebo naopak klesne. Proč by měla klesnout? Protože se může stát, že mentální kontrastování odhalí, že ani s vypětím všech sil takovou překážku nepřekonáte (chci se stát kosmonautem, ale ve čtyřiceti nemám šanci… chci naučit pejska tancovat mazurku ….. stát se miliardářem už příští rok….). A váš mozek vám řekne – „hele, tak na to kašli, budeme se věnovat něčemu jinému, co je pro nás realistické“.

Takže mentální kontrastování vede k tom, že si představíme, co bychom chtěli a zároveň (!) jaké překážky nám budou stát v cestě.

 

Co je WOOP

 

Mentální kontrastování (a implementační závěry), přání, překážky, positivní motivace, demotivace… Prostě toho bylo najednou moc a tak přišli autoři knihy s akronymem WOOP, který vlastně shrnuje, co musíme dělat, abychom (skutečně) dokázali využít sílu positivního myšlení. WOOP znamená v angličtině tohle:

  • Wish (přání)
  • Outcome (přínos)
  • Obstacle (překážka)
  • Plan (cesta)

WOOP je vlastně návod, jak pracovat s motivací pokud si připustíme, že positivní snění nestačí.

Proces je jednoduchý: V prvním kroku si řeknete, co byste opravdu chtěli. Pak si představíte ten hlavní positivní přínos, který by vám splnění takového cíle přineslo (dobrý pocit, vyšší finanční příjem…). V dalším kroku si vizualizujete překážky, které budete muset překonat (pozor, jsou to jen takové překážky, které pocházejí zevnitř z vás, ne z většího světa). A v posledním kroku si vytvoříte plán, jak tyto překážky zvládnout (když se objeví překážka X, udělám Y).

Ukažme se WOOP na příkladu. Tento blog píšu v 8. října v šest hodin ráno (je pondělí). Úkol ráno vstát jsem si dal v neděli večer a použil k tomu WOOP. Konkrétně to vypadalo takto:

  • Wish (přání) – chci napsat článek na blog o technice WOOP
  • Outcome (přínos) – budu se cítit dobře, mám splněno (chci napsat jeden článek za týden)
  • Obstacle (překážka)
    • Až zazvoní budík nebude se mi chtít vstávat.
    • Nebudu vědět, jak začít psát, protože nebudu vědět jaký chytlavý dát článku název.
    • Nebudu vědět, jak článek strukturovat a tím pádem se mi nebude chtít začít.
  • Plan (cesta)
    • Na ráno si nachystám super snídani jako odměnu za to, že jsem vstal.
    • Článku zatím titulku dávat nebudu.
    • Strukturu článku nechám až na později, napíšu pár odstavců o tom, co mě na WOOP nejvíc zaujalo.

A je to. Po tomhle mentálním cvičení budu daleko motivovanější jak večer, tak (především) ráno článek napsat.

 

A jak používám WOOP já

 

Skoro pořád. Teda pokud se bavíme o denních cílech (mám je rozdělené na ranní, dopolední a odpolední) vždycky si při tom, co si je ráno píši na papír představuju jak super by bylo mít je zvládnuté, ale hned si taky představím, proč se mi nebude chtít se do nich pustit a konečně co v takovém případě udělám (respektive vizualizuji si, jak se „zlomím“ a stejně je zfouknu).

Jsou to hlavně ty věci, které pro mě nejsou úplně snadné. Třeba ne úplně příjemné telefonáty s klienty (kteří mi třeba něco dluží), nebo úkoly, které jsou obrovské a mně se nechce je každý den začínat (disertace, nová kniha), nebo něco, co mi moc nejde, ale stejně to musím udělat (účetnictví).

To všechno trvá jen pár sekund navíc – WOOP není žádná věda a byť je o něm celá knížka (určitě se na ni mrkněte, pokud rádi čtete a máte čas), samotný koncept je jednoduchý a fantasticky užitečný.

Tak co, vyzkoušíte WOOP?

 

Díky, že jste dočetli až sem. Jmenuji se Honza Hebnar a jako podnikatel a lektor se zabývám všemožnými tématy osobního rozvoje. Produktivita, plánování, time management…. To všechno mě hrozně baví. A o tom všem publikuju každý týden jeden (praktický) článek. Najdete jej na mém blogu hebnar.cz/blog. A jestli nechcete, aby vám tyhle praktické návody utekly, zadejte váš email do pop-up naspodu stránky a budete je mít i ve schránce. Žádný spam, slibuju!

Sdílet na: