Vyberte stránku

Tak právě o tom jsme se bavili se Zdeňkem z Linki. Zdeněk je freelancer. Jestli netušíte, co to freelancer vlastně je, tak to je vlastně živnostník, co nejezdí skříňovým tranzitem a sedí většinu času u počítače.

Tak jako třeba já.

Mít takhle postavenou práci je samozřejmě super, protože nemusíte poslouchat šéfa, s jakou blbinou za vámi zase přijde. Má to jen jednu nevýhodu.

Nemáte šéfa, který by za vámi s blbinami chodil.

Čili: když se vám nechce, nemusíte dělat nic. Je libo začít v pondělí ráno produktivní pracovní týden třemi díly Stranger Things? Dát si v úterý odpoledne místo psaní blogu dvě hodinky v Call of Duty?

Žádný problém.

Tedy žádný problém dočasně. Práce vám stojí. Projekty, které odkládáte, se kupí. A pak vám jednoho dne na dveře zazvoní pošťák se složenkami.

A to nechceš (to jsem se naučil dnes v Praze!).

Takže co dělat, když se vám fakt nechce začít?

 

Síla vůle je jako sval

 

Jak se „hecnou“, když se nám opravdu nechce s tím velkým projektem začít? Když nám chybí potřebná „síla vůle“?

Pojďme na začátek.

Síla vůle je jako sval. Sval se namáháním unavuje a nejlépe funguje, když je odpočatý. A tak přesně to máme s našimi rozhodovacími schopnostmi.

Výzkumy jasně potvrzují, že čím víc rozhodnutí denně uděláme, tím více se snižuje jejich kvalita. Dopoledne (vyspaní) tak například nemáte problém dodržet dietní předsevzetí, ale k večeru už síla vůle chybí (a šup tam s paklíkem brambůrků). Ráno jsme schopní pustit se do těžkých úkolů, odpoledne se nám nechce.

Proč myslíte, že nosil Steve Jobs dnes a denně téměř totéž oblečení? Co třeba proto, že nechtěl vyplýtvávat sílu vůle (dobré rozhodnutí) na něco tak banálního, jako jakou barvu roláku si na sebe dnes obléct?

Co z toho pro nás plyne? Důležité úkoly, do kterých se nám nechce, bychom měli dělat jako první. Když máme ještě dost energie se hecnout, zlomit. Většinou ráno, většinou tehdy, když začínáme pracovat.  Dokud má naše síla vůle ještě potřebné „svaly“.

Myslete na to, až si budete seřazovat¨, na co první z vašeho TODO listu vlítnout.

 

Rutina je základ

 

S tím, že mozek funguje jako sval, souvisí i druhý tip.

Chodíte běhat? Cvičit? Nebo svaly jinak namáhat?

Pak jste si určitě všimli jedné věci – nejtěžší je vždy začít (rozběhnout se, udělat prvních 10 kliků). Jakmile už uvedete tělo do pohybu, je jednodušší v něm setrvat.

Skoro jako v Newtonově zákoně.

Na začátku ale musíte vždy překonat určitou sílu – mentální bariéru.

Jedné věci ale můžete všimnout. Pokud jste zvyklí v danou hodinu/den/specifický čas například chodit běhat, je tohle překonání bariéry relativně jednodušší, než pokud takový zvyk nemáte.

Člověk totiž nepotřebuje vyplýtvat tolik mentální energie na to se rozjet, pokud je zvyklý tu a tu činnost v ten a ten čas dělat.

Jinými slovy – pokud například píšete bakalářskou práci a píšete ji tak, že postupně přidáváte pár odstavců, „když máte čas“ nebo „když se vám chce, je vždy těžké začít. Pokud si ale psaní zautomatizujete (a to může trvat i několik týdnů) a bakalářskou práci píšete vždy od 9:00 do 10:00, je pro vás daleko jednodušší v tomhle časovém bloku začít.

Rutina je to, co nám umožňuje začít s aktivitou na automatiku. Tedy bez toho, abychom museli investovat příliš velké množství energie.

Chcete tedy pokročit s nějakým s vašich dlouho zanedbávaných projektů?

Najděte si rutinu, kdy (tedy v jakém čase) se mu budete každý den, byť by to mělo být jen několik desítek minut, věnovat.

A uvidíte, jak vám práce půjde od ruky.

 

Začněte v malém, maličkém (nejmenším na celém světě)

 

Třetí a poslední tip.  Hlavní je začít, jakkoli, v jakémkoli malém formátu. Jakmile totiž překonáte prvotní bariéru a dáte se do pohybu, je pak jednodušší v pohybu zůstat.

Řekněme, že chcete napsat článek o délce 2 000 slov. To je docela dost, napsat takový článek vám může zabrat klidně celý den.

Celý den! Hrůzo. Řeknete si. Budou mě bolet záda. Budu se u toho nudit. Vlastně ani nevím, o čem psát…..

Tak to je lepší ani nezačít.

Chyba. Pokud před sebou máte takový relativně velký úkol a cítíte na sobě, že se vám nechce, začněte úplně „zmála“. Řekněte si třeba, že jen napíšete pět odrážek, které ve článku poté rozvedete. Něco, co už jste si promysleli, něco, co je pro vás jednoduché.

To vám zabere maximálně 15 minut.

A víte co – ono je docela dost možné, že po těch 15 minutách a napsaných několika desítek slov si řeknete, že ještě přidáte jeden odstavec…. když už jste v tom…. a pak třeba dva, nebo tři….

A článek najednou může být na světě, ani nevíte jak. A když ne, zítra jej (obdobným způsobem) dokončíte.

Podařilo se vám totiž překonat tu klíčovou prvotní bariéru a uvést se do pohybu.

Zastavit už pak vyžaduje další energii – takže možná je (řekne si vaše jinak lenivé JÁ) jednodušší pokračovat v práci.

Díky, že jste dočetli až sem. Jmenuji se Honza Hebnar a jako podnikatel a lektor se zabývám všemožnými tématy osobního rozvoje. Produktivita, plánování, time management…. To všechno mě hrozně baví. A o tom všem publikuju každý týden jeden (praktický) článek. Najdete jej na mém blogu hebnar.cz/blog. A jestli nechcete, aby vám tyhle praktické návody utekly, zadejte váš email do pop-up naspodu stránky. A budete je mít i ve schránce. Žádný spam, slibuju!

Sdílet na: