Vyberte stránku

Když se Jordana Petersona, profesora na universitě v kanadském Torontu, zeptali, jak je možné, že je pro člověka tak těžké začít dělat to, co je pro něj dobré versus „jen proplouvat“ (tedy moderně řečeno „prokastrinovat“), odpovědí tazatele překvapil.

Alespoň mě tedy.

Největší záhada je, že člověk vůbec něco obtížného občas udělá.

Tedy něco jiného, než to, co nezbytně musí, nebo ho k tomu něco nutí. Největší záhada je, že na téhle modrozelené kouli vůbec existuje někdo, kdo nestráví každou a jedinou minutu v příjemném obětí televize a smažených pochoutek.

Každý živý organismus se totiž řídí nadevšechno jedním pravidlem: Energie je svatá.

Každý pohyb, který nás zákonitě vyčerpává, každá myšlenka, která roztočí naše mozkové závity – to všechno nám odčerpává drahocennou energii. A tu pak musíme doplnit náročným lovem (s nejistým výsledkem).

Takže je naprosto přirozené, že se jakémukoli takovému pohybu sveřepě bráníme. Je to racionální a logické.

Jestli už máte pomalu radost z toho, že kanadští profesoři schvalují sofistikované povalečství (kéž by), máte bohužel smůlu.

Je to trochu složitější.

Ano, člověk dělá jen to, co vnímá jako příjemné a utíká od toho, co vnímá jako nepříjemné.

V tom smyslu je vše výše řečené pravda. Pokud je pro nás přirozené, že považujeme nezřízené sledování televize za tu nejlepší věc na světě, tak pro nás bude dost těžké si takovou aktivitu odříct. Totéž platí třeba o nočních nájezdech na ledničku, lenošení, prokrastinaci, hádavosti …. Žádná míra vůle a sebeovládání nás v takovém případě od obdobných činností neochrání (a později neodtrhne).

Oproti tomu pokud považujeme ty aktivity, které  bychom třeba chtěli dělat (dieta, cvičení, učení se….) za v zásadě nepříjemné, pak nám ani tuny vůle a sebeovládání nezaručí, že je začneme dělat.

To je důležité ještě jednou si zdůraznit – přeceňovat vůli a sebeovládání se z mé zkušenosti nikdy nevyplácí. Brambůrky vás v takovém případě vždy snadno doběhnou.

Jasně, ale tímhle objevem (děláme to, co je nám příjemné a neděláme to, co je nepříjemné) si asi Nobelovu cenu nezasloužím. Škoda.

OK, nobelovka je možná v nedohlednu, ale jednu zajímavou techniku, jak si ty nepříjemné (ale důležité) věci a aktivity „zpříjemnit“ a ty příjemné (ale nežádoucí) znepříjemnit, vám ukázat můžu.

Používá ji Tim Ferris, autor bestsellerů jako je Čtyřhodinový pracovní týden a můžete se o ni dozvědět víc v jeho prezentaci v rámci Ted Talk (která je o něčem jiném, ale stojí za shlédnutí celá). Podobnou techniku používá také Tony Robbins v knize Personal Power.

V zásadě jde o to si co nejvíce „znepříjemnit“ nicnedělání a to až do té míry, že pro vás bude příjemnější aktivitu, do které se vám nechce, začít dělat, než dále prokastrinovat.

A to pomocí mentálního cvičení, které vypadá asi takhle:

Vezměte si něco, co považujete za nepříjemné, ale víte, že byste měli začít právě dnes dělat. Třeba psát diplomovou práci (což už týdny odkládáte). Zkuste si Vzít papír A4 a udělat jednoduchou tabulku, na které budou tři sloupce. Ta tabulka se bude jmenovat CENA PROKASTRINACE.

V prvním sloupci napište v několika větách, jaké negativní dopady bude na váš život, vztahy, finance, zdraví, štěstí v následujících 6 měsících mít, pokud s aktivitou nezačnete. Ve druhém sloupci tabulky pak sepište tytéž negativní dopady, ale v horizontu jednoho roku. A ve třetím sloupci pak konečně opět uveďte negativní dopady, tentokrát v horizontu do 3 let.

Za 3 roky nemá smysl chodit, protože takhle vzdálenou budoucnost už člověk většinou vnímá hodně abstraktně.

Nejde ale jen o racionální cvičení – klíčové je si všechna ta negativa představit (co nejlépe dovedete vizualizovat) v reálné rovině a emočně si je prožít.

Tak třeba pro příklad výše (psát diplomovou práci):

  • Pokud nezačnu dnes psát diplomovou práci, do 6 měsíců vyhodí mě ze školy. Budu to muset oznámit rodičům, což bude strašně trapné. Kamarádi si mě budou dobírat. Budu jim závidět, že oni ve studiu pokračují. Budu si muset začít platit sociální a zdravotní pojištění (a nevím z čeho)…..
  • Pokud nezačnu dnes psát diplomovou práci do 1 roku si budu muset najít práci. Protože nebudu mít žádné adekvátní vzdělání, bude to složité. Budu muset absolvovat řadu pohovorů na pracovní pozice, které mne vlastně vůbec nelákají. To mě bude štvát. Pokud už nakonec práci seženu, budu ji dělat se sebezapřením, protože mně nebude bavit….
  • Pokud nezačnu dnes psát diplomovou práci do 3 let budu chodit do práce, která mne vůbec nebaví. Navíc asi nebude podřádně placená, takže budu neustále řešit finanční otázky, což mě bude stresovat. Finanční omezení mi taky neumožní založit rodinu, což je pro mne extrémně důležité. Atd. atd.

Klidně bychom mohli pokračovat. Ale myslím, že teď už princip chápete.

Proč tahle motivační technika funguje? Náš mozek totiž není dobrý nástroj na určování toho, co je příjemné nebo nepříjemné v dlouhodobém horizontu. Umí to rozhodovat jen v daném okamžiku (dívat se na televizi je příjemnější, než chodit běhat, ale za 20 let ležet s infarktem na JIPce je daleko nepříjemnější, než chodit 3x týdně běhat).

Tohle mentální cvičení to nepříjemné, co vás čeká, „zpřítomňuje“ a tak poskytuje motivaci začít raději dělat něco hned teď.

Takže do toho! Pokud existuje nějaká aktivita, kterou už dlouho odkládáte, vezměte A4ku, papír a tužku do ruky a pojďte si tohle cvičení dát. Uvidíte, co to udělá s vaší motivací.

Díky, že jste dočetli až sem. Jmenuji se Honza Hebnar a jako podnikatel a lektor se zabývám všemožnými tématy osobního rozvoje. Produktivita, plánování, time management…. To všechno mě hrozně baví. A o tom všem publikuju každý týden jeden (praktický) článek. Najdete jej na mém blogu hebnar.cz/blog. A jestli nechcete, aby vám tyhle praktické návody utekly, zadejte váš email do pop-up naspodu stránky. A budete je mít i ve schránce. Žádný spam, slibuju!

Sdílet na: