Jak jsem si zvýšil standardy

Znám jen dost málo lidí, kteří jsou kompletně, 100 procentně spokojeni s životem, který žijí. Sláva jim (a ještě více gratulací těm z nich, kteří dnes mají vycházky). Ostatní z nás, tedy většinu normálních lidí, něco štve.

Můžou to být věci malé, nebo taky velké.

Něco začít dělat. Něco přestat dělat, nebo toho aspoň dělat míň. Něco mít anebo se naopak s něčím neotravovat.

Prostě chtít, aby byly věci jinak, než jsou.

A jakmile to takhle máte – chcete něco změnit (ano, to je to slovo), tak vám to více nebo méně neustále vrtá v hlavě. Ale proč, proč jsme vůbec oběti těchto často ne úplně příjemných pocitů?

Protože taková je podstata člověka. Nespokojenost. A je to tak správně, otázka je, co s tou nespokojeností uděláme.

Ale nepředbíhejme. Proč je člověk v zásadě pořád nespokojený? Pojďme se na tuhle otázku podívat evolučně.

Každý živý organismus má nějakou nervovou soustavu (nebo její obdobu), která ovládá jeho fyzické tělo. Od améby po slona až po nás – lidi. Tahle nervová soustava nám, stejně tak jako té amébě, pomáhá řešit problémy.

To je ten obrat – řešit problémy. Zatímco jednoduché organismy mají jednoduché problémy (jak se nadlábnout a pokud možno u toho nezmrznout, nebo nebýt sežrán sám), složité organismy mají složité problémy.

Jenže co je vlastně problém pro tak složitý organismus jako je člověka? Cokoli, co neodpovídá jeho mentální mapě o tom, jak by „věci měly být“.

Kdykoli máte pocit, že vnější svět vypadá jako A, ale vy byste chtěli, aby byl spíše jako B, vzniká problém. Kdykoli neodpovídá vnější svět naší mentální mapě o tom, jak by měl vypadat, nelíbí se nám to. A podle okolností chceme daný rozpor řešit.

Vyhrála ve volbách politická strana, jejíž program musel vymyslet lobotizovaný chovanec psychiatrické léčebny? Budete aktivně protestovat (samozřejmě jako správný Čech nejlépe v hospodě). Máte zaplatit za internet v telefonu víc, než jste si mysleli? Budete volat operátorovi. Chová se k vám vaše manželka jinak, než byste si (podle vašeho názoru) zasloužili? Budete naštvaní, uražení, nebo se budete dožadovat nápravy.

To, jak by „věci měly být“, tedy naše mentální mapy o tom, jak by měl svět vypadat, můžeme také nazývat „standardy“.

Standardy máme jak o vnějších věcech, tak o věcech, které se dotýkají jen našeho života. Jenže takové standardy máme dvojí. A o tom je tento blog.

Nejlépe je to vidět na standardu, který nám určuje, kolik by měla být ideálně naše tělesná váha.

Skoro každý člověk, kterého znám, vám takové konkrétní číslo dá. Pokud například při 175cm váží 100 kilo, řekne vám, že by to mělo být něco kolem 75 kilogramů. To je to první číslo – ideální standard.

Jenže proč tedy ten samý člověk, když ví, že by měl vážit 75 kilogramů má už roky nadváhu (100kg)? Protože si na tuto váhu zvykl. Zvykl si na ni on, jeho okolí, koupil si odpovídající oblečení, přestal chodit do schodů, jezdit na kole, běhat. 100 kilogramů se pro něj stalo nový standard. Nazývejme jej osobní reálný standard.

Pojďme si uvést ještě nějaké případy rozporu mezi ideálním a reálným standardem.

Ideální standardReálný standard
Ráno vstávám v 6:30, půl hodiny cvičím a pak mám čas připravit si zdravou snídani.Budík zazvoní v 6:30, ale já vstávám až po jeho šestém zaklapnutí o půl osmé. Spěchám do práce a nic nestíhám.
Denně se 2 hodiny připravuji na zkoušky na konci semestru – hodinu dopoledne a hodinu odpoledne.Přes semestr nedělám nic a pak se pár dní před zkouškou ve stresu bifluji do rána.
Chystám si jídlo na celý den tak, abych měl představu o kaloriích a zbytečně se nepřejídal.Celý den nic nejím, pak přijdu domů a vyjím celou ledničku.
Po příchodu z práce si s dětmi pohraji, pak se spolu učíme a před spaním jim čtu pohádku.Po příchodu z práce si lehnu před televizi a dětem do rukou vrazím tablet.

 

Tak a teď tu máme dva problémy.

Problém 1) – jsou lidé, kteří si ani neuvědomují, co by měl jejich ideální standard být. V jejich zdraví, vztazích, práci…

… nebo ….

Problém 2) – víme, co je ideální standard, ale nechováme se tak. Víme, jak by věci měly být, ale časem, krok po kroku a den za dnem se spokojujeme s něčím jiným. Když ale alespoň okrajově, jednou za čas, „zavnímáme“ rozpor mezi ideálním standardem a reálným osobním standardem, vzniká nespokojenost, frustrace.

Co s tím? Problém číslo 1) je otázka nastavení standardů. Zkuste se zamyslet nad tím, jaké standard máte, co se týče:

  • Vašeho zdraví (sport, výživa, prevence nemocí, spánek….)
  • Vašich vztahů (s partnerem, dětmi, kolegy….)
  • Vašich ambicí (finanční cíle, materiální cíle, kariérní cíle…)
  • Vašich vnitřního života (akceptovatelné a neakceptovatelné emoce ….)

Jsou vaše standardy ty ideální, nebo je k nim daleko? A vadí vám to? Pokud ano, pak budete muset řešit problém číslo 2) – víme, co je ideální standard, ale nechováme se tak. Čili problém motivační. A o tom jsem již psal například tady.

Takže tak – nastavte si standardy tak vysoko, jak to jen jde (co se týče zdraví, vztahů, emocí, práce, koníčků). Pokaždé, když pak v souladu s takovým vysokým standardem prožijete jediný den, zažijete  ten příjemný pocit, který doprovází každý osobní „růst“.  Kašlete na okolí a na to, co je podle vašich kolegů/kamarádů/rodiny „normální“. Zamiřte výš 😊.

Díky, že jste dočetli až sem. Jmenuji se Honza Hebnar a jako podnikatel a lektor se zabývám všemožnými tématy osobního rozvoje. Produktivita, plánování, time management…. To všechno mě hrozně baví. A o tom všem publikuju každý týden jeden (praktický) článek. Najdete jej na mém blogu hebnar.cz/blog. A jestli nechcete, aby vám tyhle praktické návody utekly, zadejte váš email do pop-up naspodu stránky. A budete je mít i ve schránce. Žádný spam, slibuju!

Sdílet na: