Tenhle blog je něčím zvláštní. Speciální, řeklo by se přímo. Není to totiž vlastně obyčejný blog, ale takový minikurz. Co je minikurz? Minikurz je série videí, které dělám na dané téma. Ta můžou být různá, z různých oblastí podle toho, čím se zabývám. Od osobního rozvoje pro manažerské dovednosti nebo mezikulturní komunikaci.

A dnes? Dnes se podíváme právě na téma mezikulturní komunikace, které školím už skoro deset let. A tentokrát to bude něco mimořádně zajímavého– jednání Čechů a Korejců v práci a v obchodě. 

 

Díl1: Zapomeňte na diskusi: korejský šéf je jako generál

 

 

Jedním z největších rozdílů mezi českou a korejskou kulturou je role šéfa. Položím Vám otázku: přišli byste v sobotu dopoledne jen tak, zadarmo, vymalovat Vašemu korejskému šéfovi byt? Říkáte, že jsem se asi zbláznil a jak se můžu takhle hloupě ptát, protože odpověď je jasná (ne)?

Jasná je možná pro nás, pro Čechy. Korejci by ale z většiny odpověděli jinak. Dokonce z velké většiny: 80 procent Korejců by v takovém případě žádosti vyhovělo. Proč? Protože si šéfa a autority „považují“ úplně jinak, než my!

Co z toho plyne pro manažerské jednání s Korejci a jejich řízení? Podívejte se na video.

 

Díl2: Proč Korejci občas zalžou?

 

 

Korejci mají jiný vztah k pravdě, než my. Položme si otázku: kdy se Vám naposled stalo, že jste někomu „zalhali“? Že nikdy nebo si nemůžete vzpomenout? A co když se Vás manželka ptala, jak moc se Vám líbí její nové šaty – ve kterých ale vypadá (alespoň podle vašeho názoru) jako šašek? Pokud máte vaši manželku rádi, asi jste jí to takto neřekli. Asi jste si tento váš názor trochu upravili. Nebo ne?

Kdy vlastně říkáme pravdu? Když ji považujme za důležitou. A tady pozor – nenechte se zmýlit. Některé kultury (Němci, USA) považují pravdu za důležitou vždy, bez ohledu na to, co způsobí. Jiné kultury – a že jich je požehnaně – s pravdou pracují jinak. Tak, že pravda se říká jen tehdy, když neohrozí nějaký jiný zájem. Například tvář, vztah, přátelství, profit, harmonii….

A jak jsou na tom Korejci? Asi tušíte. Co to znamená v tomto videu.

 

Díl3: Korejec je součástí týmu víc, než by Čech chápal

 

Víte, jak píší Korejci jejich jméno? Tedy zda píší jako první příjmení nebo křestní jméno? Nebudu vás napínat. Je to příjmení – stejně jako Číňané, nebo někteří Arabové. Proč je to důležité? Protože to, jestli se první identifikujete s rodinou (a píšete první rodinné jméno), nebo je pro vás důležitější psát první křestní jméno (které je jenom vaše) napovídá o tom, jak moc si v dané kultuře lidé cení kolektivu (skupiny, týmu) a jak moc si cení jednotlivce.

Když se rozhodujete v životě co dál v těch nejzásadnějších otázkách (svatba, karíéra, děti…), konzultujete takové otázky s rodiči nebo prarodiči (nebo dokonce kolegy)? A potřebujete jejich souhlas? Pravděpodobně ne. Korejci ano.

Jsou totiž kolektivní společnost. A to mimo jiné znamená, že se potřebují cítit součástí kolektivu (týmu) a je pro ně důležité „nevyčnívat“. Umí ale také lépe pracovat ve skupině a snadněji nacházet kompromis.

Jak menežovat korejský tým? A co Korejci očekávají od nás? Více ve videu.

 

Díl4: Pracovat s Korejci znamená budovat vztahy (i když se nechce)

 

Vztahy jsou důležité v každé společnosti. V té „vztahové“, ke které Korea patří, jsou však ještě důležitější. Proč? Protože koho znáte je důležitější než pravidla. Protože když někoho znáte a máte s ním vztah, musí vám pomoci, i kdyby sám nechtěl. Protože vztah potřebujete k tomu, aby se s vašim korejským kolegou nebo partnerem komunikovalo daleko normálněji, upřímněji (a ve finále i příjemněji).

Budování vztahů je ale těžká dřina a zvlášť mi, lidé z „nevztahových“ kultur tuhle “úmornou” práci (ať už jsou to společné večeře nebo zpívání karaoke) neradi děláme. I proto nám to s Korejci někdy nefunguje.

Jak vztahy s Korejci budovat a proč jsou opravdu důležité? Dozvíte se v tomto videu.

 

A je to za námi. Doufám, že vám tento minikurz pomohl pochopit, jak lépe pracovat s korejskou kulturou. Jestli ano, jsem moc rád. Jestli ne – dejte mi vědět, jaká další témata by vás ohledně jednání s Korejci zajímala. Rádi přidáme další díly!

Sdílet na: